Rhacodactylus auriculatus (BAVAY, 1869)
Rhacodactylus auriculatus má český ekvivalent pagekon hrbolkohlavý. Vyplývá to z kostěných výrůstků na vrcholu lebky, které jsou díky slabé pokožce bez tukové vrstvy velmi dobře viditelné. Hlava je výrazná, trojúhelníková, od těla oddělená krátkým krkem. Končetiny jsou slabé, bez zjevných kožních blan v oblasti kolene, které jsou charakteristické pro ostatní druhy rodu Rhacodactylus. Tělo je zavalité a to zejména v zadní části u samic, které již prodělali první snůšky. Ocas je štíhlý, na konci zakončený přísavnou lamelou, která s pomocí chápavé funkce napomáhá pohybu ve větvích. Dle některých zdrojů ocas dokáže regenerovat, já to ovšem ověřené nemám. Celková délka dospělých jedinců je 19-21 cm s váhou 35-40g. Ocas je dlouhý zhruba 40% z celkové délky gekona. Zbarvení je velmi variabilní. Základní barva bývá šedá někdy až oranžová. Vzor je tvořen jak podélnými pruhy, tak příčnou vlnovkou, někdy bývá kresba síťovaná.
Rhacodactylus auriculatus obývá obvykle jen keřovité porosty, na stromech dosahuje výskytu maximálně do výšky 3 m. Často bývají popisovány nálezy i na zemi. Hojný je na mnoha místech hlavního ostrova (Grande terre) Nové Kaledonie. Od střední části na sever je popisovaný výskyt v západní části ostrova, naopak od středu k jihu je jeho výskyt mapovaný v centrální a východní části. Na jižním cípu ostrova je jeho výskyt nejhojnější.
Již několikrát byla provedena analýza obsahu žaludků volně se vyskytujících auriculátů, ze všeho vyplývá, že dávají přednost lovu hmyzu, pavoukovců a menších obratlovců a to i jedinců vlastního druhu či jiných gekonů a scinků (Bauer a Sadlier, 1994). Jejich zuby jsou velikostně a typově této potravě přizpůsobeny. V zajetí gekony krmím převážně hmyzem (švábi Blaberus craniffer), v sezóně též šneky (zejména oblovky) a luční hmyz (saranče), rádi přijímají myší holata a neodolají jiným gekonům (podávám mláďata, která se nevylíhla z vejce). Další složkou potravy je měkké zralé ovoce a ovocné kaše. Převážně používám dětské přesnídávky, případně banány, broskve, hroznové víno atd. Při každém krmení hmyzem obaluji šváby ve směsi Roboranu pro exoty a drcených vaječných skořápek (1:1). Jednou měsíčně podávám přímo do tlamky kapičku Kombisalu AD3 (dříve Kombinal AD3). Mláďata do věku 2 měsíců krmím denně, dále pak jako dospělé obden. Ovocnou složku potravy podávám 1x týdně.
Terárium pro chov je stejné jako používám pro Rhacodactylus chahoua (Forejt, TM, 3/2013). Rozměr je 30x40x75 cm. Vyhřívání zajišťuje topný kabel natažený ve vodovodní trubce, která je omotána jutou. Osvětluji ho 5W úspornou žárovkou. Na dně terária jsou jen papírové utěrky, které jednou za 2-3 dny vyměňuji za nové. Vnitřní vybavení terária je tvořeno vyschlými větvemi kroucené vrby a umělými květinami. Nechybí také miska na vodu a kladiště s vlhkým lignocelem.
Gekony chovám v páru. Celý rok jsem choval samotnou samici, než se mi podařilo sehnat v inzerci subadultního samce. U tohoto druhu převažuje poměr samic nad samci. Díky tomu jsem se dočkal oplozených snůšek až v druhém roce samice. Samec je cca o 8 měsíců mladší a dospěl zhruba ve 12 ti měsících. I přesto bylo v této sezóně dost vajec neoplozených, obvykle každé druhé vejce ve snůšce. Samice tedy snáší maximálně 2 vejce v intervalu 27-35 dní. Snůšek je až 6 do roka. Páření probíhá převážně v noci, při jednom pozorovaném páření jsem zaslechl i zvuk podobající se kvákání žab. I přes to, že se snažím navozovat období páření (viz výše) stalo se mi, že v první plodné sezóně začala samice snášet již během období klidu. Bylo to způsobené zřejmě tím, že samec v té době právě dospěl. Od té doby již snáší vejce zhruba od února do června. Vejce jsou podlouhlá rozměru 25-29 x 10-12 mm, inkubuji je při teplotě 25 - 26°C na mírně vlhkém Seramisu. Mláďata se líhnou po 78-83 dnech. Velikost vylíhlých mláďat je 6,8 – 7,2 cm s váhou 1,2-2,2 g. Mláďata ráda přijímají jak malé nymfy švábů, tak dětské kaše. Odchov nechávám odrůst v plastových boxech, vždy maximálně po dvou mláďatech ve skupině. Pohlaví je rozlišitelné u jedinců starých zhruba 6 měsíců. Samci mají výrazná pouzdra hemipenisů. Pohlavní dospělosti dosahují v 10 – 12 ti měsících.
Ačkoliv jsem dlouho nemohl „přijít na chuť“ tomuto druhu, jelikož jsem byl zaslepen chovem ciliátů, musím dnes uznat, že aurikuláti jsou v chovu mnohem zábavnější. Při manipulaci nejsou tolik plaší jako ciliáti, přesto je nutné dávat pozor na jejich občasné tendence ke kousnutí, které je díky jejich zubům občas doprovázené i krví. Chov není náročný a při zachování základních postupů jej zvládne i začínající chovatel, který má smysl k zodpovědnosti.
Literatura:
Vosjoli P., Fast F. Repashy A., 2003: Rhacodactylus, The Complete Guide to their Selection and Care, Advanced visions Inc, 296 stran.
Seipp R., Henkel F. W., 2000: Rhacodactylus, Biologie, Haltung und Zucht, Frankfurt (Edition Chimaira), 176 stran .
Vergner I., 2001: Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, Madagaskar, 462 stran.
Kraus Richard, Kocián Miroslav, 2000: Chameleóni a gekoni, POLARIS, 222 stran.
Klátil Lubomír, 1999: Obrazový atlas gekonů, FORSÁŽ, 128 stran.
ARON M. BAUER, TODD R. JACKMAN, ROSS A. SADLIER & ANTHONY H. WHITAKER, 2012: Revision of the giant geckos of New Caledonia (Reptilia: Diplodactylidae: Rhacodactylus), Zootaxa 3404, 1–52
Bauer, A. M, 1985: Notes on the taxonomy, morphology and behavior of Rhacodactylus chahoua
(Bavay) (Reptilia: Gekkonidae), Bonn. Zool. Beitr. 36:81-94.
ARON M. BAUER, ROSS A. SADLIER, 1994: Diet of The New Caledonian gecko Rhacodactylus auriculatus, Russian Journal of Herpetology.