Dudley zoological gardens (Zoologická zahrada Dudley)

 

V roce 2006 jsem měl možnost odjet na služební cestu do Anglie. Po prvním týdnu stráveném v práci nastal konečně vytoužený víkend, rozhodl jsem se podniknout ještě s dvěma kolegy výlet na místní hrad, který byl vzdálený asi hodinu pěší chůze od hotelu. Po příchodu na místo jsme zjistili, že zřícenina hradu je přístupná pouze po zaplacení vstupu do zoo, která obklopovala místo pod hradem. Vstupné bylo necelých 10 liber. To moji kolegové za prohlídku hradu odmítli zaplatit a já měl bohužel posledních 5 liber a tak jsme se otočili a šli zpět na hotel. Večer mě ale touha po návštěvě zoo neopustila, zašel jsem na pokoj za kamarádem a nabídl mu české peníze za jeho libry. Druhý den jsem si přivstal a v 9.00 jsem vyrazil, celou cestu svítilo slunce. Okolo desáté hodiny jsem již stál před vchodem do zoo a těšil se na prohlídku. V kase jsem zaplatil vstupné a dostal jsem plánek zoo s informacemi pro návštěvníky. Ihned jsem hledal cestu do expozice plazů. Prošel jsem kolem krásně upraveného pavilónu pro plameňáky a za výběhem pro makaky jsem vystoupal po kamenných schodech, které mě vynesly až před budovu, na které z porostu břečťanu vyčníval nápis Reptile world. Před tímto pavilonem byl ještě malý výběh, ve kterém si pohrávali krásné surikaty.  Po vstupu do plazího světa jsem se ocitl ve své kůži.



Pavilon byl velmi starý, ale terária byla krásně vybavena, Hned naproti vstupu se nacházelo terárium s želvami nádhernými (Testudo hermanni), v prostorné ubikaci jim bylo zřejmě velmi dobře. Naproti nim bylo 4 dílné terárium se sklípkany Brachyphelma vagans a Brachybhelma smithi. Dále následovala ulička, ve které jsem měl terária po pravé straně. V prvním se nacházel leguán zelený (Iguana iguana) a několik jedinců želv (Terrapene carolina), vedle byla ve vodě stočená krajta tmavá (Python morulus bivittatus) a u skla natažený veliký hroznýš královký (Boa constrictor). Další terárium bylo prázdné, ovšem po několika minutách se ze střechy sesunul dlouhý varan (Varanus salvadori), který se ihned vrhl do vody. Vedle na mě čekal krokodýl, u kterého nebyl uveden latinský název. Jen bylo na cedulce napsáno, že tento krokodýl pocházející ze západní Afriky, bude v této ubikaci, dokud nebude dokončena jeho veterinární léčba, a proto nesmí být rušen klepáním na sklo a rychlými pohyby před teráriem. Pan Jaroslav Zelinka mi potvrdil, že se jednalo o krokodýla čelnatého (Osteolaemus tetraspis). Sousedy přes betonovou zeď mu dělali krajty ametystové (Morelia amethistina). Další obydlí bylo taktéž pro krajtu, ale tentokrát pro krajtu tmavou klasického přírodního zbarvení. V posledním teráriu této uličky jsem nalezl krajtu (Python sabae) pocházející Afriky. Po zatočení doprava jsem shledal dvě veliká terária. V prvním byly adultní agamy vousaté (Pogona vitticeps), žlutého zbarvení bez viditelné kresby. Zajímavé bylo, jak využívali větší, ale mělký bazén ke koupání. Spolu s pogonami zde byl leguán (Ctenosaura similis). Ve vedlejším teráriu se nacházeli trnorepové (Uromastyx acanthinura) spolu se scinkem (Tiliqua scincoides). Dále následovala pravostranná zatáčka, po níž jsem byl v uličce, kde napravo bylo opět několik terárií a nalevo byla dvě veliká akvaterária s krokodýli a vodními želvami. V prvním teráriu vpravo byly tři užovky. Dvě užovky býčí (Pituophis melanoleucus melanoleucus) a jedna užovka černá (Elaphe obsoleta). Vedle nich bylo kombinované terárium s dvěmi leguány (Iguana iguana), s jedním scinkem rodu Tiliqua a se samicí  agamy (Physignathus cocincinus).  Na větvích byla vidět dřevěná budka, kterou využívali jako úkryt. Další terárium bylo veliké a obývali ho opět ktajty tmavé. Vedle nich se nacházeli trnorepové, jejichž latinský název bohužel neznám, ovšem to byli opravdu velicí jedinci. V další ubikaci byly korálovky kalifornské (Lampropeltis getulus) s rozpadlou kresbou. A mezi korálovkami a trnorepy bylo ještě jedno terárium s želvami (Testudo graeca).  Naproti východu bylo poslední terárium s hroznýši dumerilovými (Boa dumerili). U východu jsem se setkal s ošetřovatelem, který mě s úsměvem na tváři pozdravil a zeptal se mě, jak se mi líbí zoo. Bohužel má znalost angličtiny je velmi slabá a tak jsem pravil stroze „very good“. Nedalo mi to a snažil jsem se v rozhovoru pokračovat. Snažil jsem se vysvětlit, že s ezahímám o chov terarijních zvířat a že pocházím z České republiky. Byl vidět evidentní zájem i přes mou strohou angličtinu. Ošetřoval mi podal ruku a pravil: „jmenuji se Graham Chilton, pět minut počkej“. Po chvilce napětí vyšel s albinotickou krajtou, kterou mi dal kolem krku, vzal si můj fotoaparát a začal fotit. Za chvíli vyměnil albína za klasickou tmavku, poté zas donesl trnorepy a následně mě pozval do svého zázemí. Zde na pracovním stole krájel spousty zeleniny a ovoce. Ukazoval mi fotografie z jeho cest po Austrálii a vyprávěl o setkání s dnes již zemřelým Stevem Irvinem. Zřejmě mi řekl mnohem více informací, ale já rozuměl opravdu málo. Nyní mě vzal do velikého akvaterária, kde vylovil z podkůry obrovskou kajmanku, kterou mi dal do ruky a opět mě vyfotil. Potom jsme se prozatím rozloučili.



Plný emocí jsem pokračoval v procházce po zoo. Krásný byl výběh pro Wallaby, jsou to vačnatci, ovšem menší než klasičtí klokani. Pocházejí také z Austrálie. Měl jsem možnost si i jednoho pohladit, jelikož se osmělil a přišel ke mně. Kolem pavilonů sobů, lam, lvů a orangutanů jsem se dostal až ke krásné nové expozici Lemur wood (lemuří les). Po vstupu jsem byl opět s úsměvem na tváři přivítán zdejším ošetřovatelem. Byl jsem upozorněn, že je nesmím krmit. V tomto pavilonu žili 4 druhy lemurů. Každý druh měl jeden dřevěný příbytek. Celý výběh byl zarostlý stromy, mezi nimiž byla natažena lana. Lemuři skákali takřka všude.  Dále jsem prošel kolem papoušků až k výběhu medvědů. Cestou jsem viděl tapíry, žirafy a kapybary. Vedle medvědů byly tygři a naproti sněžní leopardi. Následně jsem vystoupal kolem malých tučňáků a malých opiček až k hradu. Hrad je v rekonstrukci a má zpřístupněnou jednu věž, ze které je skvělý výhled na Dudley. Cestou z hradu jsem se zastavil u obrovského výběhu šimpanzů, který je až na samém konci zoo. Nyní jsem se chtěl vydat již zpět na hotel, ale nedalo mi to a šel jsem se ještě jednou rozloučit s Grahamem. Po příchodu jsem ho zastihl, jak stojí na štaflích a čistí malé akvárium, které stálo v jednom rohu teraexpozice. Řekl jsem mu, že má prohlídka je u konce a tak jdu domu. Graham mě doprovodil k bráně a nabídl mi taxi. Po celodenním výletu jsem byl unavený a tak jsem s ochotou jeho nabídku přijal. Potřesem ruky jsme se rozloučili a já jel klasickým černým taxíkem do hotelu. Seděl jsem v autě a byl jako opařený. Tolik laskavosti, kterou mi tento anglický človíček prokázal, jsem ještě nezažil.



Po příletu do Čech jsem sedl k internetu a napsal Grahamovi děkovný email a poslal mu fotografie ze zoo. Za několik dní mi přišel poštou dopis, který jsem přeložil. V dopise stálo, že mi Graham děkuje za mou návštěvu a že by byl rád, pokud bych v létě přijel na dovolenou. To byl další projev tak skvělé povahy, kterou Graham má.



Letošní rok jsem opět letěl na školení do Anglie. Bohužel jen na 6 dní. Pracoval jsem od 8:00 do 17:00 a tak nezbýval čas na zoo. Mé zklamání opadlo, když jsme v pátek končili v práci již v 13:00. Hned po příjezdu na hotel jsem vyrazil do zoo. Na místě jsem byl kolem třetí hodiny. Počasí bylo naštěstí krásné. V pokladně jsem požádal velmi příjemnou zaměstnankyni, jestli by mi nemohla zavolat Grahama Chiltona. Asi za 5 minut se přihnal Graham s telefonem u ucha. Přivítání bylo opět v krásném duchu. Graham mi řekl, že nejdříve půjdeme do pavilonů šimpanzů a až později do Reptil worldu. Po cestě mi vyprávěl o varanech, které má nové v zoo. V expozici šimpanzů mi předvedl několik opic, které byly ve vnitřní expozici. Prošli jsme až dozadu, aby mi ukázal novou stavbu, která se v zoo chystá. Zde budou umístěni varani a malé opičky. Stavba je podobná pražské indonéské džungli, jen je menší. Dále jsme cestou navštívili lemuří les, který jsem znal již z předchozí návštěvy. Řekl mi že, se s lemury blíže seznámím později. Šli jsme dále, aby mě zavedl k výběhu tapírů. Seznámil mě s mladým ošetřovatelem a nechal mě, ať si vychutnám sblížení s tapíry. Vskutku to jsou zajímavá zvířata, velmi zvědavá. Pohyblivým chobotkem, který mají místo horního pysku, mě zkoumali a očichávali. Asi nejhezčí zastávkou byl izolovaný výběh pro dva lemury. Zde jsme chvíli čekali, než přišla mladá ošetřovatelka Sophie, která mě zavedla do klece k lemurům. Lemuři skákali ze mě na Sophii a spět na mě. Poté se jeden z nich uklidnil a sedl si mi na rameno. Když jsem ho chytil rukou, přitulil se ke mně a začal mě olizovat. Bylo úžasné pozorovat tu věrnost, kterou tato zvířata cítí k člověku. Ovšem je vidět, že k Sophii chovali větší důvěru, jelikož se drželi spíše u ní. Tento zážitek byl pro mě velmi silný. Po rozloučení s lemury jsme došli k orangutanům. U mříží seděli dvě samice. Graham mi dal pár granulí.  Jedna samice si brala granule z mé ruky sama a druhé jsem je musel strkat do pusy. Samec byl v oddělené kleci, ležel na polici a tak nebyl moc vidět. Od orangutánů jsme šli rovnou do Reptil worldu. Po průchodu uličkami bylo vidět, že zde nastali malé změny. Varanus salvadori se přestěhoval do terária k želvám (Testudo graeca), jelikož střecha jeho terária se propadla. A místo albinotické krajty byli varani, o kterých Graham vyprávěl (Varanus albigularis). Albinotická krajta se přestěhovala i s hroznýšem ke krajtě tmavé klasického zbarvení. Dalším krásným překvapením bylo pozorování páření těchto krajt, probíhající ve velikém teráriu. Po vstupu do zákulisí pavilonu jsem shledal fotografii, kde jsem vyfocen s Grahamem, kterou měl přišpendlenou na zdi. Graham se hned vrhl k varanům, aby mi je předvedl. Choval dva samce a jednu samici, kteří pocházeli z ilegální zásilky zachycené na cestě z Afriky. Na stole byl připravený box s rozmraženými myšmi a tak jsme se dali do krmení pomocí dlouhých plastových kleští. Větší samec byl žravý a chtěl vylézt z terária, menší samec se snažil ukořistit, co zbývalo. Samice ovšem žrát nechtěla. Graham většího samce odstrkoval hákem se slovy „You are pig“. Následně bylo potřeba vyčistit bazén u ošetřovaného krokodýla, který byl v karanténě. Graham vytáhl záslepku v bazénu a vyndal krokodýla ven z terária. Ukázal mi, jak ho mám držet a mezitím napustil novou vodu. Proběhlo malé focení a krokodýla jsme vrátili zpět. Musím se přiznat, že sem měl opravdu strach, zuby vypadaly hrozivě i přesto, že krokodýl byl menšího vzrůstu. V karanténě byl proto, že se popral a zranil si čelist. Nyní mě Graham nechal, ať si prohlédnu sám všechna zvířata a nafotím si, co chci. Zajímavostí byly trnorepové, kde samice přišla o nohu, na zbylé části nohy byly vidět ještě stehy. Po prohlídce ovšem nastal čas se rozloučit. Graham mi ještě věnoval časopis o místní zoo, kde byla celá dvojstránka o jeho osobě, jelikož letos oslavil 40 let práce v místní zoo. Je neuvěřitelné, že vydržel pracovat v jedné instituci 40 let, ovšem i to dokazuje lásku ke zvířatům, kterou Graham v sobě chová. Dočetl jsem se zde zajímavost o odchovu krokodýlů nilských, provedl ho tým, kde Graham hrál vedoucí roli. K inkubaci používali hnízdo ze slámy a trusu od slonů. Toto hnízdo vyhřívali lampou a zvlhčovali. Za 97 dnů se objevili praskliny a bylo slyšet pískání mláděte. Bylo to v roce 1977 a také první odchov krokodýlů nilských v Evropě. Graham již musel jít domu z práce a tak si vzal své kolo, nazul si cyklistické boty a šel mě vyprovodit ven. Pravil, že na kole najezdí okolo 100 Km týdně, velmi skvělý výkon v jeho věku. Opět mi nabízel taxi, ale já nyní již opravdu odmítl. Rozloučení pro mne bylo hrozné, dokázal bych strávit v zoo celé dny a týdny, ale každý čas končí. Plný zážitků jsem se unavený vrátil zpět do hotelu.



Tímto článkem bych rád poděkoval Grahamovi a všem příjemným a milým zaměstnancům této zoo za krásnou ukázku jejich práce a mé seznámení se zvířaty. Dále bych Vás rád inspiroval na hezký, i když ne moc blízký výlet, přesto, pokud budete  mít cestu do Anglie, určitě tuto zoo navštivte.

 

Oficiální webové stránky zoo: http://www.dudleyzoo.org.uk